PŮVOD TIBETSKÝCH MÍS

Mýty o stvoření světa v mnoha kulturách uvádějí zvuk jako zdroj všech viditelných i neviditelných věcí, který v nich zůstává trvale zachován. Všechny věci pak zpívají svou jedinečnou a neopakovatelnou píseň.

V Číně uměli již 600 let př. Kr. vyrobit velmi dokonalé bronzové výrobky a také dokonale vyladěné zvony. Studium a výroba zvučících předmětů byly již v 5. století př. Kr. tak vyvinuty, že se začaly vyrábět mísy různých tvarů a velikostí, kterým se říkalo mísy fontány. Když se do nich nalilo přesné množství vody a do mísy se udeřilo paličkou nebo se třela po obvodu, voda začala jakoby vřít a tryskat a mísa se rozezněla.

Původní tibetská náboženství velmi intenzívně používala zvuk při svých meditacích a rituálech. Konkrétní využití zvuku a mís při těchto tradičních obřadech však zůstalo zahaleno velkým tajemstvím. Jedno tibetské rčení říká, že „Ten, kdo pozná tajemství zvuku, pozná tajemství Vesmíru.“

Mísy jsou podle tradice vyrobeny ze sedmi kovů, z nichž každý symbolizuje základní kov jedné planety naší sluneční soustavy:

Zlato symbolizuje Slunce, stříbro Měsíc, rtuť Merkur, měď Venuši, železo Mars, cín Jupiter a olovo Saturn. Každý kov produkuje určitý zvuk, včetně harmonických tónů a dohromady pak vytváří výjimečně znělý a bohatý zvuk zpívajících mís.

ZVUKOVÁ PODSTATA TIBETSKÝCH MÍS

„Každý atom bez přestání zpívá svou píseň, a to je ten tón, který vytváří jemnější nebo hustší formy větší nebo menší hustoty.“  Lama Govinda

Zvuk je vibrace a vibrace je hudbou třírozměrných forem. Hans Jenny dokázal vyfotografovat nádherné zvukové tvary na hladině vody. Ernst Chladni experimentoval se zvukem pod kovovou nebo skleněnou plochou, na které byla smyčcem rozvibrována zrníčka písku nebo prachu. Písek se v závislosti na výšce tónu okamžitě zformoval do nádherných geometrických vzorů, připomínajících mandaly.

Vibrace se v kovové desce šíří stejně všemi směry a řídí se zákony interference, takže když se například setkají dvě nebo více stejných vln, mohou se v některém místě dokonale vyrušit. Zrnka písku, železných pilin nebo prachu, jsou směrována podle vibrací a shlukují se na místech, která nevibrují - zjeví se vzor. Vypadá jako dvourozměrný tvar, ale zvuk je ve skutečnosti tvarem trojrozměrným. Nejlépe je to vidět na vodě. Voda vibruje velmi snadno a výsledné vlny je možno dlouho sledovat. Úderem paličkou nebo třením po obvodu mísy tak lze snadno pozorovat zviditelněné vibrace vodní hladiny. Vibrující vlnky se pak někde setkávají a vznikají fontánky nebo spršky drobných kapek.

TERAPEUTICKÉ ÚČINKY TIBETSKÝCH  MÍS

Zvuk vytváří a formuje. Existuje ale i třetí aspekt zvuku, který je důležitý pro porozumění vlivu mís na člověka a jejich stále vyšší terapeutické oblibě. Váže se na tendenci objektů synchronizovat své pohyby. Tohoto jevu si všiml Christian Huygens, holandský vědec 17. století, který umístil dvě kyvadla vedle sebe a po nějaké době zjistil, že se kývou synchronizovaně. Stejně tak se synchronizují dvě vedle sebe se pohybující vlny.

Tyto vibrace se velmi rychle rozšíří do celého našeho těla, protože to se skládá téměř z 80% z vody, a voda vede zvuk 3x rychleji než vzduch. Výsledkem je synchronizace mozkových vln, přičemž prostřednictvím vibrací dochází k vnitřní masáži tělových buněk. Fyzioterapeuté podobně používají ultrazvukovou masáž. Lidské tělo je živou bytostí vibrací a vlnových délek. Zdravý orgán je "vyladěný" a vibruje ve své  optimální frekvenci, zatímco vibrace nemocného orgánu je narušena.

Mísy, stejně jako gongy a jiné kovové nástroje, pomáhají obnovit harmonické frekvence a stimulovat tělo. To se vyladí na harmonické frekvence mísy, zesílí tak svou energii a je pak schopno znovu navodit nenarušenou původní frekvenci zdravých orgánů.